Stopy a šrámy

aneb šuplíkovka z roku 2008...

Přišla ze sprchy k posteli omotaná ručníkem a začala se mazat tělovým mlékem. Těžko říct, zda ženy mají v nějaké mimořádné oblibě právě tu značku, kterou používala ona, ale všechny jeho bývalé přítelkyně a milenky voněly skoro stejně a on to celkem zřetelně vnímal. Převalil se v posteli na druhý bok a koukal do zdi. Dlouho nad tím přemýšlel a i v tu chvíli se na to soustředil. Cítil, že už jeho city k ní poslední dobou dost zeslábly a nevěděl proč. A zároveň mu s ní bylo příjemně. Ale právě tohle rozpolcení ho vysilovalo a tušil, že jedinou možností, jak se přestat trápit, bude konec toho všeho.

„Ty už chceš spát?“ zeptala se.

„Jo, pomalu jo…Jsem unavený.“ odvětil a přetočil se zpátky čelem k ní.

Právě ulehla do postele a přitulila se k němu. Bylo mu to příjemné a tím větší zmatek v hlavě měl. Najednou se mu začalo všechno vracet a viděl snad v každém předmětu v ložnici ten čas, kdy s ní byl neskutečně šťastný. Když oddechovala na jeho hrudi, cítil vůni jejich čerstvě umytých vlasů a v nich okamžik, kdy k nim prvně přivoněl při nesmělém polibku jednou venku. Proč měl tehdy úplně zamotanou hlavu a teď to všechno končí? Nemohl to pochopit.

Její ruku měl teď položenu na rameni a ona ho občas pohladila prsty na krku. Přesně tak, jako když vydýchávali jejich první sex. Leželi po něm spolu nalepení k sobě jako dva nejbližší lidé a přitom se tehdy téměř neznali.

Naproti postele visel na věšáku její svetr a on si úplně přesně vybavoval, kdy mu ho celá nadšená přiběhla ukázat z nákupů přímo do práce a on byl na ní tehdy tak pyšný.

Raději odvrátil hlavu, ale pohledem dopadl přímo na noční stolek, na kterém ležel její náramek. Když tehdy před Vánocemi obíhal všemožné bižuterie, aby sehnal přesně takový, který by jí ladil ke korálkům, které už měla, byl neskutečně šťastný. Už jen z toho pocitu, že má příležitost udělat jí radost.

„Děje se něco, broučku?“ zeptala se ho, protože cítila, jak mu divoce buší srdce a rychle mrká očními víčky.

„Ne, nic. Už zhasnu, hm?“ odvětil a sáhl po vypínači od lampy.

Vnímal, jakou má o něj starost. A zmatek v jeho hlavě narůstal. Tak smíšené pocity snad ještě neměl. Ale byl rozhodnutý. Ráno jí to řekne u snídaně a vyřeší to. Nebo spíš bude doufat, že se tím vše vyřeší.

fotografie