osudná sázka - drama

Stručné představení okolností děje:

Král Jean absolvuje se svou družinou vojenské manévry, a bere s sebou i celý královský dvůr včetně sličných dvorních dam Veroniqué a Nicolle.Přirozeně krále doprovázejí i rytíři, z nichž někteří disponují mimořádným sexuálním apetitem…Osazenstvo královského dvora čítá taktéž Oscara, dvorního básníka, intrikána, a osobu nepříliš oblíbenou právě u rytířů. Zalíbí se mu Nicolle, ale ta je zadána, a tak se tedy Oscar vsadí s Veroniqué o to, že se Louis Milan a Nicolle rozejdou do konce vojenských manévrů.

Hlavní role:

Veroniqué - dvorní dáma
Oscar - dvorní básník
Nicolle. - dvorní dáma
Barbara - dvorní dáma
Louis de Milan - králův rytíř, milenec Nicolle
Juan Marco - králův rytíř
Jacques - princ, syn krále

akt prvý,
scéna s měsícem v úplňku, a dvěma stromy v pozadí

Juan Marco:

Zdravím Tě, přítelkyně má
na dlouhou noc to dnes vypadá

Veroniqué:

Z čeho tak chlapče usuzuješ?
Nebo mi něco zde naznačuješ?
Já zůstat hodlám volná této noci
maličkost má nevzdá se žádné cizí moci

Juan Marco:

Ó, ne, děvče , kéž věděla byste,
že úmysly mé jsou více nežli čisté
Jdu jen se podívat na hlídkovou věž.
Tak pojďte se mnou, ať vidíte, že nepáchám zde lež!

Veroniqué:

V tom případě ráda společnost tvořit budu vám,
vždyť zajímavé zvuky z věže doléhají k nám…

odcházejí

akt druhý,
scéna s velikou vojenskou hlídkovou věží, na niž jsou tři souložící páry, včetně Nicolle s Louisem

Veroniqué:

Jak zaskočena jsem tímto výjevem,
hlídková věž stala se náhle největší
ze všech mrdeven!

Juan Marco:

Má drahá, tak proč zde jen tak stát?
Pojďte si také zašukat!

načež jí sáhne do rozkroku

Veroniqué:

prudce jej odstrčí

To už jste přehnal milý synu,
dopustil jste se odporného činu!
Však zítra tábor náš Oscar navštíví
já mu vše vylíčím, i on se podiví!

Juan Marco:

Jen mu vše pověz, děvko prokletá!
Má nenávist k němu již teď rozkvétá!

načež odchází

Veroniqué:

Oscar, on dobrým přítelem mi jest
a přátelství naše nade všechny se bude nést…

taktéž odchází

akt třetí,
opět krajina s dvěma stromy v pozadí
Veroniqué se setkává s Oscarem, obejmou se

Oscar:

Přítelkyně, jak vidím Tě opět rád!
A proč jsi tak skleslá, smím-li se Tě ptát?

Veroniqué:

Za noci včerejší chtěl se
pokusit,
tajemství maličkosti mé
okusit
sám Juan Marco, rytíř našeho krále.
Já jej však rázně nevpustila dále.

Oscar:

To jméno mi sice nic neříká,
vím už však, proč duše Tvá tolik naříká.

Veroniqué:

On starým přítelem je Louise Milana

Oscar:

Toho rytíře?

Veroniqué:

Právě toho burana!

přichází Nicolle

Nicolle:
Já vidím zde novou tvář! Představíte se?

Oscar:

Nikoliv, já řeknu Vám jméno své
až přijde čas.

přichází Louis de Milan

Louis de Milan:

Hle, opět ten chlapec velmi špatných mravů
myšlenek na smilstvo má jistě zase plnou hlavu!
Já příležitost však Ti nedám tímto rokem
A ty, Nicolle, drž se od něj radši bokem!

načež si ji odvádí pryč

Oscar:

Ta Nicolle, jaké milé stvoření,
já nemám však v úmyslu cizích vztahů boření.
Vždyť vsadil bych se, že se ten jejich stejně zhroutí,
už teď jí málem krkem kroutí.

Veroniqué:

Ty se chceš sázet, chlapče drahý?
A právě o to, kdy skončí něčí vztahy?
Já vyhovím klidně Tvému přání,
tak do hry něco vsaď, už jen to všemu brání!

Oscar:

Mě výsledek sázky této vcelku jasným se jeví
I když o osudu svém teď nikdo z těch dvou neví.
Vsadím se, že až se tábor tento začne bořit,
Ti dva se sobě nebudou již tolik dvořit!
Já klidně vsadím věci dvě, co oválné jsou tvarem,
dvě věci, co od přírody dostal jsem já darem.
Věci dvě, co patří již k mé osobě,
co od narození nosím já je při sobě!

Veroniqué:

Ach, červenám se, když slyším slova Tvá
Já na oplátku vsadím ňadra svá.
Tak plácněme si, ať už máme klid,
ať sázka může uzavřenou být!

podávají si ruce, a stvrzují sázku
Veroniqué odchází přichází Louis de Milan

Louis de Milan:

Vidím Tvůj zájem o Nicolle, dívku
radím Ti, city Tvé k ní, ať zase rychle vyhasnou!
Jinak zlámu každičkou Tvoji v těle kost,
však vidíš sám, že žárlivý jsem dost!

načež odchází
Oscar, značně zmatený, odchází rovněž.

akt čtvrtý,
mísnost podobná umývárně
Nicolle sedí na lavici a přerovnává oblečení, přichází Oscar

Oscar:

Buď pozdravena, dívko nádherná,
co připadáš mi tolik kouzelná

Nicolle:

Jak lichotí mi Tvoje slova,
můj choť říká je však zas a znova
Teď ale musí být něco napraveno:
Ty řekni mi Tvé ctěné jméno.

Oscar:

Oscar, tak smíš mi, drahá říkat.
však za tohle již budu jistě pykat…

přitáhne ji k sobě a vášnivě ji políbí

Nicolle:

Zaskočena jsem tím, co udělal jsi právě,
já budu muset všechno si srovnat v hlavě

načež odchází
přichází Veroniqué

Veroniqué:

Co to zde děláte, přátelé mí drazí?
Oscare, Tvá společnost mi tuze schází!

Oscar:

Já musím se Ti s něčím svěřit,
ačkoliv mi to ztěží budeš věřit.
Snad může se Ti to nelíbit,
já se však odvážil Nicolle políbit.

Veroniqué:

Vyhrát nad Tebou v naší sázce,
to nepůjde mi jen tak hladce…
Však ještě všem dnům konec není,
však dočkáš se jistě překvapení!

Oscar:

Když je Tvůj názor na věc takový,
má pýcha Ti na něj odpoví
snad jen to, že dobře vím -
Z téhle sázky já vyjdu s vítězstvím!

s vítězoslavným výrazem ve tváři odchází.

akt pátý,
prostranství před vojenským stanem
před nimž stojí Barbara a princ Jacques

Jacques:

Jakási zpráva ke mně doletěla,
o sázce, která se uzavřela
mezi básníkem a dvorní dámou,
o sázce přede mnou ztajovanou.

Barbara:

Vidím, že zprávy velmi čerstvé máš,
snad nic víc však ode mě již nežádáš?!
O té jejich sázce já nevím více nežli Ty,
a darmo tedy podrobnosti ze mě páčiti!

Jacques:

Na to já bych se podíval, zda mluviti budeš,
na lůžku mém, kam se mnou v tuto chvíli půjdeš!
Však mi vše ještě s chutí vyložíš,
na lůžku mém, kam se položíš!

načež ze sebe strhává šatstvo a táhne Barbaru do stanu.

akt šestý,
o čtyři dny později
v Oscarově stanu

Veroniqué:

Myslím, že máš důvod býti nešťasten,
do konce tábora zbývá jeden pouhý den.
I přes intriky Tvé vůči Nicolle naší milé,
mě bude patřit zítra velká chvíle!

Oscar:

Ale mám já neblahý pocit takový,
že i princ Jaques o té sázce naší ví.
Snad, že to Barbara, když s ním včera byla
jemu vše pod nátlakem vyzradila!
Však skutečnost, že Louis Milan s Nicolle stále jsou
mou mysl činí takto neklidnou…

Veroniqué:

Aby z Tvé mysli starost vyšla,
což si dát alespoň tak dvě čísla?

Oscar se nezdržuje s odpovědí, povalí dvorní dámu na postel, a začne s ní souložit.

akt sedmý,
noční scéna s částečně rozbořenými vojenskými stany v pozadí

Jacques:

Snad měla pravdu ta, co mě zpravila,
o tom, že s Oscarem jsi se o koule jeho vsadila?!

Veroniqué:

Výsosti, ačkoliv máte pravdu úplnou,
odpustíte-li, že je to věcí ryze soukromou

Jaques:

Naopak, přeji si vědět všechny tajnosti
týkající se té vaší zvrhlosti.
A chci být přítomen toho rána,
kdy má být sázka vykonána!

Veroniqué:

Ano, lhůta té sázky zítřejšího rána padne,
a mužná síla jeho tím zřejmě navždy zvadne.
Však přijďte si mne zítra časně vyzvednout,
ať můžete si mou výhru hezky zčerstva prohlédnout…

Jacques:

Půjdu já s vámi velmi rád
se na výsledek toho všeho podívat!
Teď vám já přeji dobrou noc
A Oscarovi všechny svaté na pomoc!

políbí Veroniqué a oba si jdou svou cestou.

akt osmý
Oscarův monolog
Oscar sedí zamyšlen pod velikým stromem, v dálce září vojenské tábořiště

Oscar:

Bože, je to až k nepopsání,
myšlenka, co mi k uzoufání
připomíná, že zítra nad ránem,
o chloubu svou já budu připraven!

Chtěl já jsem zákeřně cizí lásku ničit,
teď mohu nad sebou jen černý prapor vztyčit.
Zítra nad ránem já o svůj poklad přijdu,
ač jist jsem si byl, že jako vítěz vyjdu!

Osudná sázka osudnou se stane,
až přirození mé přestane říkat mi pane…

načež se zvedá, a odhodlaně odchází k táboru.

akt devátý
scéna ve vojenském stanu
stojící Barbara, Jaques,Veroniqué a Oscar, jenž je odhodlán vykonat to, oč se vsadili

Oscar:

Sázku jsem prohrál, a tak jsem připraven,
abych byl o pár set gramů odlehčen.
Odevzdávám se plně do Tvých rukou
vytrpět si tu prohru krutou!

Shodí ze sebe dolní část svršků a postaví se před Veroniqué

Veroniqué:

Můj drahý, ač vidím, že jste odhodlán,
dát mi to, jimž jste mi zavázán,
snažila jsem se všechno to uvážit,
a zjistila záhy, že nemám na to cit

Oscar:

Ne, takhle to nemůže býti!

padne před Veroniqué na kolena

Veroniqué:

Mlčte, a nechte mě domluviti!
Co s výhrou, toť volba moje jest,
a tak vám tímto odpouštím ten trest.
Však jako dvorní básník mi teď něco dlužíte,
vy z příhody této dlouhou báseň stvoříte!

padnou si do náručí,
Oscar využije toho, že je od pasu dolů dosud nahý, vrhne se na Veroniqué, a začne s ní souložit.
Jaques s Barbarou dlouho neotálejí, a přidávají se k nim.

opona padá

fotografie