opavské žroutovy zápisky

Posledních deset dní jsem pobýval v Opavě a měl jsem možnost často i opakovaně vyzkoušet některé místní podniky, ať už co se jídla či jen samotného pití týče.

Z minulého roku jsem měl poměrně dobré vzpomínky na Casino Kartáč, stojící přímo naproti mého hotelu. Jeho předností je především to, že v něm denně vaří až do 2:00, potom zavřou a vy máte možnost přesunout se buď o patro výše do Casina nebo ještě výše, na pravou nefalšovanou diskotéku, zařízenou ve stylu klubu Brooklyn z Kamaráda do deště 2.

Ovšem tento rok jsem byl trochu zklamán. Z nabídek denního menu věčně něco nebylo, když jsem si jednou chtěl objednat na koupaliště grilovaná kolena, které tento podnik rozváží po městě, dvakrát mi nebrali telefon a nakonec napsali SMS, že jsou již zcela vyprodaní...Obsluha vcelku fajn a příjemná i pár minut před zavíračkou, dokonce jsou to osoby učenlivé a hned po druhé návštěvě si zapamatovaly, co to znamená, když si Hubert objedná „kombo menu“, tzn. pivo a panák vodky J . Bohužel jedna ze servírek byla takový ten typ hospodských flunder, které jen stojí opřené o pípu, vykecává se svými sedícími a pokuřujícími kamarádkami na druhé straně pultu a když přijdete jako host, vrhá na vás urážené pohledy, jelikož jste právě interuptovali její dlouhodobou siestu. Co se jídla týče, tak takový „český průměr“ – milion variací mas v trojobalu s hranolkama, zkrátka kdyby se jim porouchala fritéza, můžou lokál na hodinu zavřít.

Větším příjemným překvapením byla Pizzeria Uno. Tento navenek nenápadný podnik za poslední roky zjevně urazil docela velkou cestu od dob, kdy ještě patřil otci mého kamaráda a židle tam byly potaženy průmyslovou textilií vhodnou spíše na sedadla trolejbusu. Dnes jde o restauraci, kde se klidně najíte i v neděli v deset večer, na jídlo nečekáte, obsluha je gramotná a ceny také normální. Člověk navyklý na pizzerie českého typu by čekal milion druhů pizz, možná nějaké nudle, česnečku a fertig, ovšem zde jsem si vybral například geniální tzatziki salát podávaný s domácím pizza chlebem nebo sicislké rizoto s vepřovou panenkou a černými olivami (ta kombinace je opravdu skvělá). Možná jediné mínus je, že to není podnik, kde by stálo za to jít posedět třeba na dvě pivka, čepují tam totiž Lobkowicz a to značně zvětralý a poměrně i drahý (stojí skoro stejně jako Pilsner).

Na onu zmiňovanou schůzku u piva je vhodnější podnik U Bílého koníčka, na dolním náměstí. Je to klasická pivnice plzeňského typu, s vcelku gramotnou obsluhou, ovšem s cenami dle starého známého paradoxu „čím dále od centra Prahy, tím dráž“, tj. plzeň zde stojí více než v pivnici deset metrů od staroměstského náměstí v Praze. Večeři jsem zde nezkoušel, ovšem párkrát jsem zde byl na polední menu a bylo to v pohodě.

No a na závěr bych zmínil restauraci přímo v hotelu, kde jsem spal. Děs běs. Pokud má tento hotel tři hvězdičky, očekával bych něco normálního a ne restaurant s max. dvěma číšníky při smyslech a zbytkem nějakých neschopných praktikantů, kteří jsou schopni obsluhovat zleva, nedonášet vám příbory a neumět odpovídat na dotazy, ačkoliv jsou možná už v maturitním ročníku a tato profese je jednou bude živit.

Ovšem gurmánské pocity z Opavy, jakožto asi nejkrásnějšího města v kraji, mám docela dobré, možná i proto, že vím o dalších podnicích, které stojí za to navštívit, akorát na to nezbyl čas.

fotografie