Milenec

aneb další šuplíkovka, tentokrát z roku 2008...

Převalil se na záda, ona položila hlavu na jeho hruď a on ji začal hladit po vlasech. Ještě mu hlasitě bilo srdce a ona ho vzrušeně poslouchala. Věděl moc dobře, že nic stálého z jejich setkávání nekouká, ale přesto k ní cítil jisté pouto a vnímal, že každé pohlazení a polibek, kterým ji co chvíli obdaroval, je tak moc upřímný, jak jen může ve své podstatě být. Až ho překvapovalo, jak velkou úctu k ní chová, i když žádné plození dětí, stavění domečku s velkou zahrádkou, společné dovolené, víkendové návštěvy rodičů a podobné „tradiční“ hodnoty si od toho, co mezi nimi bylo, neslibovali. Byla obětí své mladistvé naivity, kdy si růžově představovala, jak se krásně vdá, bude šťastná a spokojená do konce života a nakonec umře uprostřed své velké rodiny, kterou stačí zplodit. Místo toho z ní byla rezignovaná žena existenčně závislá na svém muži, kterého už beztoho nějaký čas podezřívala, že ji podvádí a všechny její ideály se během pár let rozplynuly jako pára nad hrncem…

„Stejně by mě zajímalo, jestli ho máš ještě ráda…“

„Žiju s ním…Jsem na něj prostě zvyklá“

„Jo, jasně…ale myslím jestli na něj ještě nějak myslíš, jestli Tě nějak přitahuje…?“

„Co? Když přijde večer z práce, zapne televizi a pak se svalí s funěním do postele? A když v noci pořád chrápe a slintá? A ráno když se producíruje s tím svým velkým chlupatým břichem do koupelny? To mě má přitahovat a vstupovat do mých snů?“

„Aha…“

„Radši na to nechci ani myslet… Dej mi ještě pusu…“

„Hmm“

„A už by jsi měl jít, za chvíli by měl přijet a budu ještě muset uklidit a trochu tady vyvětrat“

„Jo, však já pujdu…“

Oblékl se, u dveří se ještě pár minut objímali a líbali, jako by se měli vidět naposled a nakonec vyrazil. V hlavě se mu dnes však honily zvláštní myšlenky. I když byl mladý, začalo mu docházet, jak je to chrápání, funění, plešatá hlava a velké chlupaté břicho nevyhnutelně blízko…

fotografie