hospoda u baráčníků, praha 7 - holešovice

Onehdy se z diskusí ozývalo ze strany nepříliš osvícených čtenářů, že svými stížnostmi na úroveň pohostinství jsem obyčejný snob, který si neváží toho, co v Havířově k dispozici má. Takže v této recenzi vám ukáži, že i obyčejná čtyřková knajpa mě dokázala neskutečným způsobem uchvátit. Známý internetový gastro-blogger „pan Cuketka“ několikrát vyslovil myšlenku, že úroveň restaurace důležitá zase tak není, ale důležitější je to, na co si daný podnik hraje a co potom ve skutečnosti dělá. A já s ním souhlasím. Proto mám na havířovské podniky tolik výhrad, většina z těch, které zmiňujete, si hrají na grand restauranty první ligy, ovšem výsledný dojem je více než negativní. Proto jsou mému srdci bližší i obyčejné, upřímné „čtyřky“, u kterých je už před vchodem s pozvracenými schody jasné, že žádné dlouhé konzultace se šéfkuchařem a degustace se sommeliérem vás nečekají. Ale aspoň víte, kam jdete, což v případě přečančané pizzerie v novostavbě, jako třeba havířovský Max, tak jasné není.

S podobným, minimálním očekáváním, jsem šel na pivo i do holešovické hospody U Baráčníků, která se nachází na Heřmanově ulici, mezi Veletržním palácem a stanicí metra C „Vltavská“. Hned po vstupu do podniku mě zaujalo osazenstvo lokálu - čítalo tři zarostlé kořalečníky a pivní filosofy v jednom, jeden pár muže a ženy, dva ukrajinské gastarbeitry a pak tři inženýry architektury, kteří tam čekali na mě :-D.

Obsluha přispěchala téměř ihned. Číšník byl vytáhlý tmavší muž s vizáží vyhazovače, ověšen řetízky a se známým účesem zvaným mullet (jinak také zvaný hornický či fotbalový účes). Po objednání piva a jednoduchého jídelního lístku o jednom listu byl zpět s obojím během okamžiku. Krevet či husích játýrek foie-gras byste zde asi těžko dovolali, lístek obsahoval jednoduché chuťovky k pivu, ale přesně proto jsem tady šel.

Mí spolustolovníci si vybrali sekanou s křenem a tlačenku v octu, já pak buřty na pivu. Opravdu netuším, zda je kuchař člověk, pro nějž je práce koníčkem a v zaměstnání zůstává až do zavíračky, ale zapomněl jsem dodat, že v době mého příchodu bylo asi půl desáté večer a jídlo bylo nachystáno za pár minut. Pečivo bylo čerstvé, šlo o možná v ten den odpoledne upečený chléb.

Nevrtal jsem se v pokrmech mých kolegů, protože i tak vypadaly vcelku lákavě, ovšem číslem jedna byly mé buřty na pivu – několik lahodných kousků buřtíků v husté tomatové omáčce, to byla přímo fantazie. Jídlo jsme ukončili několika digestivy v podobě pár tuzemských rumů a ještě pak chvíli seděli u pivka. Neméně příjemnou záležitostí je finální účet, který i s vypitým množstvím alkoholu a krabičkou cigaret pro každého z nás nebyl větší než 250,- Kč a pokud od toho zahrnu i příjemnou společnost u stolu, kdy jsme stačili rozebrat klady a zápory proražení pražské magistrály, musím to zhodnotit jako velmi pěkně strávený večer.

Tedy až budete někdy zase uvažovat nad tím, kam zaskočit na druhou večeři a posezení, vhodně zvolená „čtyřka“ může být mnohdy opravdu lepší než kýčovitě načančaná pizzerie (všechny v Havířově).

fotografie